The Calamity

Grammar detailists beware.

Hacky carky chybi. Jsem sice rodily cech, ale spousta textu moji rukou budiz v jazyce anglickem. Je treba brati na zřetel autorovu deformaci profesnim prostredim.

Na zacatek...

• NDA = Non-Disclosure Agreement, v cestine je to mlcenlivost, potazmo dohoda o mlcenlivosti, chcete-li.
• Department = angl. preklad pro "oddeleni"
• accesses = angl. preklad pro pristupy, v tomto kontextu prihlasovaci udaje do konkretniho systemu tak, aby byl zamestnanec schopen pracovat.
• API = Application Programming Interface, laicky to lze popsat jako cast programu, ktera ma otevrenou "zasuvku" pro jine programy, ktere s timto programem muzou dale pracovat tak, jako by se jednalo o soucast.
• PAN = Personal Area Network - Je to forma pripojeni k internetu (zjednoduseno) pres telefon, ale nejen nutne. Muzete i pracovat se soubory.
• CI/CD = Continuous Integration, Continuous Deployment - jedna se o system hlavne pro vyvojare programu. Je to uceleny balik programu, ktere urychluji testovani, verzovani a v urcitych pripadech i automaticke "zverejnovani" novych verzi programu.
• on-call = Dalo by se rici, ze se jedna o stav, kdy mate pracovni telefon v pohotovosti pro pripad, ze bude treba Vasich znalosti na reseni nejakeho pracovniho problemu. Zpravidla je to placene. Jste vlastne sluzebne porad v praci, jen ne fyzicky na pracovisti.

Jedna se o surove myslenky a vzpominky. Zalozeno na realnem zivote, ktery se neodehraval podle predstav. Autorem budiz clovek jinak uvazujici, prosim o zretel.

Rekneme, ze to byla relativne bezna, vzhledem ke Gretine eco lobby zasnezena zima v prazske metropoli, akorat s jednim zasadnim rozdilem.
Ano, pracoval jsem tam. Ve meste, o kterem jsem vzdy touzil, ze budu v nem pracovat, uzivat si kazdodenniho shonu cesty do prace v zacpach Praze vlastni. Parkrat se mi to i stalo.

Nebudu chodit kolem horke kase, ano, uz tam bohuzel nejsem.
Nebo nastesti?

Jak se to vezme.

Chapter one: The leaver

Vse to vlastne zacalo v srpnu 2022. Mel jsem stabilne-nestabilni zamestnani v nenouzove-nouzovem stavu, jelikoz panovala pandemie a vlada si nutne potrebovala vydupat jinak nepotrebny nouzak, ktery vlastne priskrtil i to, co uz bylo davno priskrcene. Ale nechme politiku stranou a soustredme se na myslenky, ktere mi z toho zustaly.

Vazneji receno, nastala mi turbulence v zivote, kterou jsem musel resit a volba padla na hledani jineho, mnohem stabilnejsiho mista.
Jelikoz v domovskem Brne moc prilezitosti nebylo a nekteri, me hodne blizci lide me "nalomili", rozhodl jsem se jit do neznama, do Prahy. Volba padla na jednoho velmi znameho vyrobce 3Dtiskaren. Tusite, mozna, kdo to je.

Ano, Prusa Research, presneji jejich department Prusa Development, v podstate se jednalo o "samostatnou" spolecnost, ktera primo resila vyvoj.

Vse zacalo de facto v zari, odsouhlasili jsme si navzajem tzv. "testovaci tyden", jelikoz jsem nevedel, co od te prace ocekavat. Tento tyden jsem skutecne do prace zde chodil a dostal zadani na vyreseni jedne chyby ve firmwaru SL1S. Co to bylo konkretne rici nemohu, chci si zachovat uctu a v nekterych pripadech i NDA.

Tento tyden dopadl dobre, tuto chybu se mi povedlo najit, vysledovat jeji zdroj a tim tak chybu opravit. Tiskarna se tedy v teto chvili a pro tuto situaci chovala tak, jak bylo dle dokumentace a pozadavku treba.

Chapter two: Good morning mr. Barter, looks like you're running late.

Prvni den v nove praci zacal pomerne "divoce". Vstaval jsem nekdy v 5 rano, v 6 cca autobus do Prahy a aby situace byla dokonala, na prijezdu jsme se zastavili v kolone, uz nekde od Chodova. A to se projevilo i na pozdnim prijezdu, kteremu zabranit neslo.
Nicmene, vse dopadlo dobre, jelikoz jsem prisel cca 10 minut po zacatku.

Nicmene oproti ostatnim jsem uz zdejsi prostredi znal. Bylo mi receno, ze dalsi nove prichozi byli zrovna na prohlidce, kterou jsem absolvoval uz na testovacim tydnu a bylo mi tedy odpusteno.

Vse probihalo v poradku, po veskerych nalezitostech nutnych pro prvni den v praci jsem se znovu shledal s mym primym vedoucim, mimo jine velmi prijemnym panem (mysleno vazne). Pomohl mi odnest veci na me zname pracoviste a ja tak mohl vlastne z fleku zacit pracovat.

Cekalo me me "misto", ktere jsem si vyhledl uz pri testovacim tydnu. Zaujal jsem jej a se znalostmi z minula jsem si zridil velmi rychle ruzne pristupy, accesses a "ozivil" si ucet na jejich internim komunikatoru.

I was ready to work.

Uterni prvni listopad se zacal chylit ke konci a pomalu jsem zacal resit presun na nove, lokalni bydleni.

Na okraji Prahy.

Chapter three: The hacker

Prvni den byl hekticky i v tom smyslu, ze jsem vlastne nemel zajistene ubytovani. Bylo to v jednom byte na okraji Prahy. Prestup na Kacerove z metra na 189 a skoro na konecnou. Radeji si ponecham, kde presne.
Setkal jsem se majitelem, podepsal jsem smlouvu, zabydlel se a chtel si odpocinou.

A zjistil, ze tam vlastne neni internet.

Takto, ne ze bych na nem nejak zivotne zavisel a uprimne znam par lidi, kteri bez internetu nemohou zit, nicmene mi spousta programatoru da za pravdu, ze bez fungujiciho internetu se programuje hodne tezko, zvlaste, pisete-li robota pro ruzne protokoly predavajici zpravy. Je jedno, zda je to email, ci neco podobneho chatu na Facebooku ci Twitteru.

Nebylo tam nic.

Az na jednu restauraci.

Zacal jsem tedy premyslet, jak si alespon castecne zasituji sve bydleni, jelikoz jednoduchou metodou pokus-omyl jsem uhadl relativne trivialni heslo do te restaurace a dovolil si tak pujcit internet. Termin "pujcit" rikam zde zamerne, jelikoz po strance rychlosti jsem se dostal na hodnoty nizsi, nez bylo kdysi davno vytaceny pripojeni.

A ja jako dite jeste pro jistotu odpojoval kabel z pocitace, co kdyby nahodou byl internet pripojenej.

Nicmene, casem se mi povedlo kombinaci androidich telefonu, celkem kvalitniho USB kabelu z Aliexpressu zasitovat pocitac a ja tak mohl pokracovat v soukrome praci. JavaScript byl ku podivu tolerantni k rychlosti a ja tak mohl otestovat moduly do robota, ktery uz ani robotem nebyl, ale mel blize k ucelenemu reseni, chcete-li API.

Nicmene, nekteri lide, hlavne ze socialnich siti, mi nabidli SIM karty s internetem. Moc si cenim, ze mi to nabizeli, ale jakozto clovek snazici se o maximalni samostatnost jsem chtel nejdrive vycerpat veskere moznosti, ktere jsem mel.

Dovezl jsem si tedy z Brna stary router. V podstate to byl TPLink WRT741ND, na kterem bylo naflashovane openWRT. Takze, jak to maji admini radi, SSH a /etc/config/network, potazmo /etc/config/dhcp.

To se neukazalo jako funkcni reseni.

Jako druhe reseni se mi osvedcil kdysi davno pribuzneho Samsung s "petkovym" androidem. Pres soukromy notebook jsem si hral trochu s pripojenim pres PAN a dostal to do funkcniho stavu.

A takhle jsem zacal fungovat v podsate do konce ledna. Nicmene, pendloval jsem mezi "Praglem" a "Schallingrattem" kazde pondeli a kazdy ctvrtek.

V pondeli ve 4 rano,na budika a v 5 RegioJetem v Lowcostu do Prahy s misty nekvalitnim spankem, ve ctvrtek zpet domu, ale o pul 4.

A ano, tu SL1S jsem si zapujcil domu. Jako vybaveni nutne pro vyvoj firmwaru.

Casem jsem to dostal i do stavu, kdy jsem si od jedne pani v domovskem Brne koupil pojizdny kufr, lehce ho opravil a dostal tak moznost vozit 3Dtiskarny s sebou, v kufru.

Chapter five: Nearby

V podstate jsem jsem v lednu travil cas i hledanim jineho bydleni. To predchozi bylo pro me velmi neoptimalni, hlavne kvuli internetu. V podstate jsem veskere prace delal na koleni a misty si musel popojit k obchodu u zastavky, kde jsem vystupoval z autobusu linky 189 a chytat tam wifi.

Ale take kvuli tomu dobrovolne zustaval v praci, nekdy i 13 hodin denne.

Udelal jsem neco navic pro sebe po zkusenostech a znalostech, ale i se snazil dohnat to, co jsem treba zapomnel, ci se mohl posunout vice dopredu oproti puvodnim planum.

Nicmene, zadarilo se.

Nasel jsem si jiny podnajem a sel do nej. A posunul se do pohodlnejsi casti.
Unor. Brezen.

Nic zasadnejsiho se nestalo, co se tyce prace. Kazdodenni shon, ale autobus a metro jsem vymenil za salinu. Nebo pardon - tramvaj. Mohl jsem si vybrat, zda rano sednu na "socku" (jak tomu nekdy prazsti rikaji - je to vubec pravda, nebo je to urban story?), nebo sednu na tramvaj. Oboji me doveze do prace, jen u metra jsem musel prestupovat na Florenci, coz mi davalo jakysi pocit komplexnosti cesty do prace nebo "domu".

Nicmene, uz jsem se dostaval do pohodlne sfery sveho ziti, kdy jsem mohl (konecne) udelat relativne tradicni vylety do Makra, udelat si nakup a vratit se zpatky na byt zrelaxovat po praci.

At uz modelovanim, ci programovanim.
ale take to dopadlo i tak, ze jsem prisel, dal si sprchu a sel spat. Jen zridkakdy jsem se dostal k modelovani, potazmo vyvoji, nicmene nasel se jeden vikend, kdy jsem tomu skutecne venoval cas.

Chapter six: The Chaos

Az cca do pocatku druheho tydne se nic zvlasniho nedelo, na druhou stranu ano, spousta veci byla neustale dynamicka. Letmo jsem se dotkl i veci v te dobe jeste v rannem pocatku vyvoje. Co se soukromeho casu tyce, uz jsem byl v relativni pohode a klidu.

Nicmene i tak jsem se snazil mimo pracovni dobu promptne resit pripominky a sledoval jsem ze sve vlastni vule interni CI/CD, jak probiha testovani a automatizace, ktera byla de facto moji denni naplni.

Zkratka, byl jsem on-call. Po ruce, ale v omezene mire a snazil se i tak dohnat veci, ktere treba usly, popripade chtely nejaky drobnejsi zasah programatora-devopsaka.

To spatne ale teprve melo prijit.

Zacal jsem si vsimat drobnych nedostatku v konunikaci. Jelikoz byl bohuzel odejit uz v lednu nas predchozi vedouci - ten, ktery me nabiral - komunikace se smrskla z formalni peti, misty ctyr lidi, na ctyri, respektive na tri.

Bohuzel i ja zacal zde "selhavat", co se tyce komunikace. Neopochopeni zadani, spousta dotazovani, snaha pracovat samostatne a misty i drobne poznatky, jak vlastne ti lide fungovali v ramci tymu.

Z nekolika drobnych praci bokem pro jine tymy jsem se seznamil s dalsimi a par mych napadu na zlepseni se bohuzel minulo ucinkem.
V zasade jsem se na zdrojovy kod podival, poznal jsem, ze je misty neoptimalni a navrhl zlepseni, jak to resit spravne, jak to mit dle konvenci.

Programatori z povolani me nejspise budou chapat, v kratkosti.
V zasade jde o to, jak spravne automatizovat instalaci.

Treba Python to ma troska specificke, nicmene oproti JavaScriptu / NodeJS to neni zas tak daleko, v podstate slo o "izolaci" veci pro danou aplikaci od systemu, na coz si pamatuji z predchozich zamestnani - kde se mi to stalo - klient si spatne nastavil prostredi a v te chvili rozbil cely system. Program na instalaci jinych programu prestal z minuty na minutu fungovat a "administratore, res to. Hlavne klientovi nerozbij to, co mu tam bezi."

Chapter seven: The detail

Zacal jsem hodne "bojovat" s nadrizenym. Nikoliv fyzicky, ale jak ma dane zadani vypadat, co tam ma byt. Takze, podivam-li se na to svym analytickym pohledem okorenenym o muj autismus (ano, mel jsem na nej papir, sebrali mi jej, pry jsem sobestacnej...), v podstate jsem komunikoval s clovekem, ktery mel siroke uvazovani, zatimco ja velmi detailni.

Treba rozchodit automatizovane SSH, protoze se sitarum par veci nelibilo a podle praxe by jste jako administratori nemeli mit volne dostupny server se superuzivatelem. Neexistuje.

Zadani treba znelo "Zajistit automaticke predavani klicu", coz jsem vyhotovil, ale treba tam chybel nejaky detail, ktery explicitne nebyl zminen.

Takze ano, zadani jsem formalne splnil, ale melo by to byt resene takto, takto, onakto... To proste v dokumentaci k zadani chybelo, takze i parkrat jsem se musel dotazovat, jak tedy ma vypadat vysledek.

A to tez vzalo spoustu casu.

Jelikoz tento clovek byl v "officu" (prakticky to spis byla dilna s pocitaci a hromadou elektroniky kolem) jen dvakrat tydne, komunikace docela vazla. Z predchozich zkusenosti z tymu dvou lidi - ja a nadrizeny - jsem se snazil udelat co nejvice prace, ale take nedelat ukvapene kroky.

Mozna tusite tu kontradikci. Ano rovna se ne. A naopak.

#define True False

A vysvetlovani zacalo.

Parkrat jsem uz byl "na koberecku", snazice se vysvetlit sve uvazovani, jak resit tu praci a cim zlepsit svuj vlastni vykon.

Chapter eight: Evacuation

Nekdy v polovine dubna doslo k nejhorsimu, a sice meeting s HR, jak se veci budou odvijet dale. Bylo mi receno, ze jina moznost, nez dohoda uz neexistuje.

Takze ano, chteli se me zbavit. Podobny, ne-li stejny zpusob, jako v minule firme.
Zadny vytykaci dopis, zadna snaha o to, jak zlepsit praci. Zadna snaha o to, jak bych tem druhym mohl rozumet lepe a jak pochopit kontext jejich myslenek, coz je kolikrat procesorove narocnejsi operace.

A take zadna reference k tomu dobrovolnemu prescasu, za leden budiz 40 hodin.

V podstate jeden cely tyden prescasu, ktery mi vlastne nikdo nezaplatil. Formalne ani nemusel. Ale jako snahu to akceptovat mohl.

Shrnul-li veskere udalosti, v zasade jsem s tim uz souhlasil. Vedel jsem, ze dojizdet kazde pondelni rano je dlouhodobe neudrzitelne, nehlede na absenci spanku, ktera byla mym vernym pritelem.

Ale nebyl to jedinny duvod.

Zde se naskladalo nekolikero faktoru. Nevim, zda je vhodne o tom hovoriti, ale z vnitrniho prostredi firmy jsem se dozvedel, ze ne, ze je to spis fanouskovske zamestnani.

Na druhou stranu, ano, z jednoho platu jsem vlastne "tahnul" dve bydleni.
Svuj domov 207,7 kilometru ode me a sve prechodne bydleni 5,3 kilometru ode me.

Nicmene doslo k nepchopeni na obou stranach. Oni chteli profesionala, dle me z fleku rozumejiciho dane problematice, zatimco ja jim mohl nabidnout jen pokrocile zkusenosti, byt se schopnosti se zorientovat, popripade si obstarat informace. Uplny zacatecnik jsem v te dobe nebyl ani zdaleka, vedel jsem o vyvoji softwaru, vedel jsem i o automatizaci vyvoje.

Koneckoncu automatizaci testovani firmwaru jsem vcetne podrobne dokumentace realizoval na zaklade tehdy existujicich poznamek z jinych tymu.

Byla to jedna z veci, co me opravdu bavila, nejenze jsem se dostal pomerne hluboko k samotnemu firmwaru, nicmene naucil jsem firemni nastroje primo interagovat s tiskarnou, ktera se vlastne odzkousela sama a tim se prace nutna na rucni testovani mohla investovat jinde. To je pointa automatizace.

Nicmene lehce po polovine tydne jsem uz byl nucen opustit Prahu a vratit se zpet.

Chapter nine: The retrospective

I pres tyto spatnosti doted vzpominam na tuto praci jako jednu z mala, ktera me opravdu bavila. I do te miry, ze jsem byl ochoten investovat nemalou cast sveho soukromeho casu do reseni problemu, jak vyresit automatizaci testovani firmwaru.

V podstate jsem delal DevOps praci, jen doplnenou o vyvoj, ktery treba nebyl tak zajimavy, nicmene byl nedilnou soucasti toho, co se tam delo.

Nicmene, chci to hodnotit i tak pozitivne, byt se hodne velke skraloupy a vymoly na silnici najdou.

• Co me hodne mrzi, je jakasi neochota poznat ten cas, co tam clovek investoval dobrovolne. Je to hodne subjektivni pocit a ano, bude to nahnute tak, ze ne kazdy s tim bude souhlasit.
  Tech 40 hodin mi asi uz nikdo nevrati, natozpak nezaplati, na druhou stranu cast toho kodu moji rukou napsanou tam nejspis je doted (ledaze se to dotycny clovek rozhodl cele vyhodit).
• Osobni pocit z pracovne-uzkeho kolektivu spatny. Bohuzel nebyl jsem jedinny. Konkretni ale byt radeji nechci, opet, chci si zachovat uctu.
• Vladne zde "chaos". Termin "chaos" zminuji zamerne v uvozovkach, protoze ne kazdemu sedne dynamika prostredi, ackoliv me to misty nevadilo.
• Chybela mi exaktnost a detailnost. Ale opet, subjektivni pocit. Predstavte si to tak, ze tatinek programator rekne synovi, aby mu popsal, jak si namazat nutellu na rohlik. Date mi za pravdu, ze kdyz syn rekne "vezmi pomazanku" tatinkovi a ten mu na to odpovi "stala se chyba", asi tusite. Logicky, nemuze vzit pomazanku, kdyz je ta sklenice s nutellou uzavrena vikem. Musite udelat spousty kroku.
  A to zde chybelo. Co konkretne.
• Teamleader failure: Nevim, zda je to muj osobni pocit, ale vlastne doted mi nikdo odtamtud neposlal referenci. Dokonce si ode me nadrizeny vyzadal kontakt na zaslani. Bud zapomnel, anebo se na to vykaslal. Vzhledem k 26. 12. - to druhe.
  Bez ohledu na to, ze na to treba ma obecne clovek pravo, nechal jsem zde hovorit realnou vuli pravnicke osoby.
• Pomerne nedavno se mi dostal do rukou odkaz na YouTube od jednoho pomerne znameho recenzenta. Dozvedel jsem se spousty neprijemnych veci. Na zaklade tohoto si kladu otazku "Chtel bych tam jeste pracovat? Proc to udelali takto? Proc se s tou spolecnosti nedohodli treba na spolupraci? Opravdu jim to za to stalo?" Nechal jsem tam spoustu sveho casu a i kdyz tam treba nekoho konkretne nemusim, porad verim, ze jsou tam uzasni lide, kteri na to treba maji podobny pohled, jako ja. Nechci soudit.
• Z partnerskeho hlediska a mimo profesni zkusenosti, troska jsem touzil, ze tam "nejakou" najdu. Na druhou stranu, asi je to tak dobre, protoze pri pomysleni, ze by ona chtela sedet na gauci se mnou a ja programovat... ona by trpela. Nedejboze, ona by chtela jit treba do virivky a ja chtel tisknout treba nahradni dil do domacnosti.

Ted ty pozitiva.

• Dojizdeni do Prahy z Brna a domu do Brna bylo casove narocne. Nicmene davalo mi to jakysi pocit, ze nejenze byl o moji praci a snahu zajem, ale kdyz si to tak vezmu, brnak mel kapacitu na to nabidnout sve znalosti mimo svoji domovinu. Davalo mi to pocit, ze je o me zajem alespon z pracovniho hlediska a byt je to sebemrskacstvi, to dojizdeni me vlastne i bavilo. Prekonaval jsem dalky, prekonaval jsem sve limity a tak si vlastne dokazal, ze i s poruchou autistickeho spektra - nachylnemu k nestabilite - dobre fungovat i v chaotickem prostredi.
• V podstate znam dalsi system na spravu verzi, coz je dobra zkusenost bez ohledu na ukonceni. Prohloubilo to znalosti a rozumim vnitrnimu fungovani. Dat si ted dohromady Kubernetes a orchestraci kontejnerizace ma ted pro me vetsi smysl, jak ten system vypada, jak ho nastavit... Toto na chodniku nenajdete.
• Ano, poznal jsem tam spousty prijemnych lidi. Vyjma psychologicke nekompatibility - osobne - s konkretnim clovekem, nehodlam zde generalizovat pouze na zaklade negativniho vjemu. Ti lide to treba maji radi, radi tam pracuji bez ohledu na podminky, protoze je to bavi. 3Dtisk je vlastne zivotni styl, ne ze si tam nekde nekdo neco vytiskne, ale davate ostatnim moznost realizovat jejich sny.
• Praha je mesto, jako kazde jine. Ma sve problemy, ma sva pozitiva. I pres tu misty stisnenost ti lide tady jen prozivaji stejny zivot, jako treba v Brne. Ac je to treba chaoticke, chci jen jako autista dokazat, ze i v takovem "chaosu" lze fungovat dobre a netreba se bat.
• Vlastne jsem tam prinesl dobre napady a nektere z nich se zalibily. Na testovacim tydnu jsem se podival hloubeji do nekolika zdrojovych kodu a navrhl opravy. A ty uz tam zustaly.
• Neni to jen prace s firmwarem, ale i bokem. Ac jsem z jazyka C na vysoke skole vyletel s F-kem, zkusenosti zustaly a muj kod v C v tom arduinu je doted soucasti tech testu, i kdyby byl neaktivni. V historii je a to ja pocitam.

Chapter ten: The assesment

Hodnoceni sice uz probehlo a formalne je vice nedostatku, nez pozitiv. Nicmene jedna se o osobni pohled jednoho cloveka, ktery jeste k tomu mel pomerne "davno" papir, na kterym bylo napsany, ze mam o pulkolecka min, nebo vic. Zalezi.

Nicmene jedna drobnost se zapomnela.

Mimo praci, po konci smeny jsem treba jednou sedel i v breznu v kanclu a daval tam dohromady rozbite tiskarny. Kazdy by si rekl, ze odpad patri do odpadu, ale i pres to logo jsem se snazil ty stroje proste zprovoznit.

Jako 3Dtiskar nejen po strance uzivani, ale take i stavby, poskytovani rad a predevsim udrzby stroje v provozuschopne kondici jsem se nemohl jen tak divat na to, jak tam ty Mini lezely smutne v koute a jen cekaly, az je nekdo chnapne a slahne s nimi do odpadaku.
A to i pres to, ze jsem uz tehdy mel problem s odrenymi rucemi a nechybelo mi daleko k tomu je mit vydrene az do krve po ruznych buzirkach a neplanovanych zrychlenich sroubovaku spatnym smerem.

Takze, v podstate jsem opravil i par tiskaren, ktere by jinak nekde skoncily a dal jim druhy zivot. Mozna tam ted nekde spokojene tisknou, protoze prakticky schopne jsou.

Na druhou stranu v popisu prace jsem mel napsano "vyvoj a udrzba firmwaru".

Pro SLA tiskarny.

Ac to bylo vzdaleno tomu, co jsem delat chtel, dalo mi to i jakousi zpetnou vazbu, ze me nejvice bavi prace technika a programatora. V podstate umim "vsechno". Navrhnout si nejaky stroj, vyvinout dilce, vytisknout je, pripravit pro tiskarnu nejen firmware, ale i veci okolo - v podstate postavit si vlastni linku pro vyvojare.

Pridam-li k tomu znalosti cloveka pracujiciho jako pocitacovy spravce a sitovy udrzbar, v podstate jsem schopen postavit podobny system na zelene louce. Co mi k tomu potreba je jen pocitac, internet a tabulka bily cokolady s lentilkami z teska.

Trochu premyslim i tak, ze kdyby mi dnes nekdo z jejich HR zavolal "Dobry den, prehodnotili jsme nase rozhodnuti, chceme Te zpet", popremyslel bych o tom.

Zohlednim-li vsak sve zkusenosti z predchozich textu a tez i recenzi jejich produktu, zacinam vahat.

Je mi to lito, protoze i pres ideologicky nesouhlas to byla prvni prace v zivote, u ktere me bavilo i prescasovat a delat veci navic.
Ano, nejsem dokonaly a mam spoustu vyrobnich zavad, nicmene dnes mi spousta lidi predava slova "Mohli mit jednoho z nejvetsich fanousku do 3Dtisku, ktery tomu opravdu rozumi".

Navrhnout si 3Dtiskarnu, postavit ji a udrzovat ji neni prace na tyden, ale z vlastni zkusenosti na rok. Dal jsem do ni 10 tisic a dodneska stale funguje.

Takze zaverem, mohli mit skutecneho fanouska, zel, uz ho nemaji. Mrzi me to, protoze Prusa Research a Development jsou jinak fajn firmy s fajn lidmi. Ty lidi to take bavi a i tam se najdou myslenkove podobni memu uvazovani.

A toto myslim vazne.